Etika dojo
ETIKA DOJO
Karateka :
- řídí se Dojokun
- do dojo vstupuje vždy čistý, jak tělesně tak duševně
- má čisté karate-gi, nerozevláté vlasy, je prost řetízků, náramků, prstenů,
náušnic a ostatních pro karatedó nebezpečných věcí; má ostříhané a čisté
nehty
- má na sobě pouze čisté bílé karate-gi, děvčata nosí pod kabátek bílé tričko
- nosí obi v odpovídající barvě jeho kyu / dan
- zachovává úctu k dojo, učiteli, partnerům, ale i k soupeřovi
- u vchodu se uklání „duchu“ dojo
- trénuje karatedó pro sebeobranu a sebevzdělávání nikoli pro úspěch
- bojuje vždy čestně a s duchem karatedó
- řídí se pokyny učitele nebo dle pokynů nejvyššího přítomného žáka
- dokonale se ovládá, nenechá se vyprovokovat k neuváženým činům
- při tréninku nemluví
- čest svého dojo je i jeho vlastní
- musí být vždy věrný svému učiteli
- řídí se Nijukun
Mravné je vše, co vede k lepšímu životu na tomto světě, a tak lze etiku bojových umění vnímat jako praktickou filozofií reprezentující vztah člověka ke světu. Předmětem etiky je morálka, která hodnotí lidské jednání z hlediska dobra a zla, a to porovnáním se svědomím člověka. Podstatou umravnění je i hledání vnitřního míru se může zdát jako nepravděpodobný cíl u adeptů, kteří vstoupili do klubu boxu, karate, juda, kung fu atd.,aby se zdokonalili v sebeobraně. Ovšem právě hledání vnitřeního míru je podstatou tradičních bojových umění. Podstatou bojových umění totiž nespočívá pouze ve vítězství nad protivníkem, ale ve vyrovnání se se sebou samými a s vesmírem. Tato umění jsou jako dlažební kameny, které pomohou adeptu překročit vlastní slabosti a přílišnou pýchu a vedou ho k moudřejší, šlechetnější osobnosti a to přináší prospěch jemu samotnému i společnosti.
(z knihy Bojová umění Peter Lewis)